Teorie a akce, 1952

“(…) 5. Z důvodu větší vážnosti kontrarevoluční degenerace, absence silných uskupení schopných setrvat mimo válečné vojenské, politické a partizánské koalice, a kvůli nejrůznějším politikám přijatým okupačními sílami při svém dohledu nad poraženými zeměmi, bylo zbytečné očekávat, že situace v roce 1946, na konci druhé světové války, bude stejně příznivá jako v roce 1918. Situace v roce 1946 byla zcela jasně stejně nepříznivá jako ta, která existovala po velkých porážkách Svazu komunistů a První internacionály v letech 1849 a 1871.

6. Vzhledem k tomu, že náhlý návrat mas k organizační činnosti, která by byla vhodná pro revoluční ofenzívu, nepřipadá v úvahu, je nejlepším výsledkem, který lze očekávat v bezprostřední budoucnosti, opětovné jasné konstatování skutečných proletářských a komunistických cílů a požadavků a znovu potvrzení poučení, podle kterého je poraženectvím každá taktická improvizace měnící se z jedné situace na druhou pod záminkou vytěžení výhod z neočekávaných faktorů přítomných v těchto situacích.

7. Hloupý aktualismus [orientace na přítomnost]-aktivismus, který adaptuje své akty a míří na bezprostřední události dneška, k opravdovému existencionalismu strany, musí být nahrazen obnovou stabilního mostu propojující minulost s budoucností a jehož hlavní rysy si strana vytkne sama sobě jednou a navždy, a zakáže svým členům, ale především vůdcům, tendenční snahu hledat a objevovat 'nové cesty'."

Na konci II. světové války část italské komunistické levice, z důvodu probuzení dělnického hnutí a nemalému počtu stávek, měla za to, že situace je podobná té po I. světové válce a očekávala “restart” revoluční situace. Tento omyl podtržený aktivismem, neshody ohledně možnosti a důvodu působení komunistů v odborech, a další otázky, způsobily rozštěpení strany na dvě organizace. Zůstavši členové strany poté s Amadeem Bordigou ustaví za svůj hlavní tiskový orgán Il Programma Comunista a později přejmenují název strany na Partito Comunista Internazionale, jejich původní tiskový orgán - Battaglia Comunista - zůstal v držení druhého proudu.

Zdroj: Theory and Action, 1952