13. 04. 2021

PCInt/Il Partito Comunista publikovali text Amazon: Bessemer (Alabama, USA) — Referenda použitá proti boji pracujících věnující se pokusu založit vůbec první odbory v americkém logistickém gigantu Amazon.

Amazon: Bessemer (Alabama, USA) — Referenda použitá proti boji pracujících

Ve skladu Amazonu v Bessemeru v Alabamě došlo při hlasování o vstupu do odborovému svazu Retail, Wholesale a Department Store Union (sdružené v United Food and Commercial Workers, AFL-CIO) – nikoli povinná praxe, ale jistě upřednostňovaná třídně kolaborantskými odbory v USA – k porážce těch vyslovujících se pro: 1 798 proti, 738 pro. „Konečné sčítání odhalilo 1 798 hlasů proti a 738 pro, přičemž zhruba 55 % z 5 867 oprávněných pracujících odevzdalo svůj hlas, uvádí se v prohlášení National Labor Relations Board“ (CBS News, 9. dubna).

Určitě není tajemstvím, že Amazon „tvrdě pracoval“ na zastrašování dělníků a některé z nich si získal skutečnými či předpokládanými výhodami. Dokonce o tom informuje i The Wall Street Journal, který je vždy připraven – stejně jako veškerý šéfovský tisk – předstírat ignorování takových očividných skutečností, když se boj pracujících odehrává uvnitř národních hranic.

Za prvé, je-li hlasování nezbytné, mělo by probíhat veřejně, zvednutím ruky, na shromáždění těch, kteří projevili snahu být účastni a převzít odpovědnost za volbu. Ještě lepší je, když se schůze konají mimo pracoviště, kde by byly více chráněné před špehy firem. Při tajném hlasování naopak vítězí individualismus a téměř nevyhnutelně i vydírání jednotlivce ze strany šéfa.

Za druhé, i když by převažovala možnost, která by měla být pro pracující příznivá – například odmítnutí odprodeje nebo, jako v případě Bessemer, zapojení odborů na pracovišti –, je to v každém případě boj, který je dalším nezbytným krokem k její skutečnému uskutečnění.


Není nouze o případy, kdy ujednání k újmě pracujících byly ze strany zaměstnanců odmítnuté referendem a poté byly, při absenci dostatečných stávkových sil, které by společnost podřídily verdiktu hlasování, v podstatě stejným způsobem zavedeny.

USA nejsou výjimkou. V roce 2018 odborový svaz International Broterhood of Teamsters, zastupující zaměstnance americké globální logistické společnosti UPS, zrušilo rozhodnutí většiny členů, kteří zamítli kontrakt, který firmě umožňoval donutit řidiče ke snížení mzdy z 36 na 30 dolarů za hodinu a také navýšit přesčasy, najmout mnohem více zaměstnanců na částečný úvazek a odstoupit od společného penzijního plánu společně spravovaného s odbory. Vedení odborů se odvolávalo na ustanovení ve stanovách, které jim takový krok umožňovalo, pokud hlasování nedosáhlo určité hranice.

Za zmínku stojí také korupční skandál, který otřásl odbory United Autoworkers. Několik místních a federálních funkcionářů UAW, včetně členů výkonné rady UAW, bylo přistiženo při braní milionových úplatků od představitelů automobilového průmyslu. Tyto odboroví poskoci šéfů opustili své členy i lokální pobočky svazu a dovolili Chrysleru, GM, Fordu a spol. vnutit dělníkům snižování mezd a rychlejší pracovní tempo. Společnostem bylo umožněno najímat mnohem více zaměstnanců s dočasnými smlouvami a méně kvalifikované dělníky při snížené úrovni mzdy a zároveň postupně rušit dobře placená a odborně kvalifikovaná pracovní místa.

V každém z těchto případů bylo úmyslně předcházeno stávkám a dohody byly vnuceny řadovým členům vysoce postavenými funkcionáři. Dohoda – vztah mezi odborovými poskoky firem a šéfy – byla nedotknutelná, nikoliv svaz. Od RWDSU bychom neměli očekávat nic jiného.


Jde více o organizaci a stávky než o hlasování. Jinými slovy, záleží na síle: na síle organizace, stávky, na dělnickém piketu před branami závodů.

Šéfové si to dobře uvědomují, a proto se snaží lapit pracující do pasti individuálního hlasování. Tomu napomáhají všechny třídně kolaborantské odbory a také nedostatečný ideologický rámec mnoha vůdců odborů, kteří se často abstraktně odvolávají na mýtus referend a demokracie.

Tato „demokracie“ – jedna člověk, jeden hlas – chce, aby názor patolízala, zbabělce, stávkokaze, individualistického jedince měl stejnou hodnotu jako názor dělníka, který má více zkušeností s odborovým bojem a který bojuje a obětuje se pro zájmy svých soudruhů a své třídy. Tato „demokracie“ chce, aby zbraň zastrašování byla ponechána firmě a zrádcovským odborovým svazům, které ji používají tisíci způsoby, a nikdy ji nepoužili bojující pracující proti stávkokazům, například při piketu před podniky. Tato „demokracie“ chce, aby byla stávka, nebo dokonce jen odborová organizace navržená podstatnou menšinou zaměstnanců, společností a tiskem označena za „nelegitimní“. Téměř vždy platí, že není majorita zaměstnanců, která je schopna předvídat skutečnou rovnováhu sil na kolbišti boje a skutečné šance na mobilizaci sil a vítězství. Často jen menšina zaměstnanců, v továrně nebo v průmyslu, se začne organizovat nebo stávkovat a počítá s tím, že bude mít dobrou šanci rychle přesvědčit ostatní, aby ji následovali. Čekat na apriorní a formální názor většiny znamená odložit, možná o několik let, reakci pracujících, a zaručit tak šéfům mnoho dalších let vykořisťování a zisků.

Stávka může někdy zvítězit zapojením velké masy vykořisťovaných, i když ji iniciuje menšina. Třídní boj je totiž otázkou síly, a tedy jistě i početnosti obrovských mas, které se mobilizují, a mnohem méně jednotlivých názorů, které ani nemusí dosáhnout k uvědomění, a když tak často jen s velkým zpožděním.


Pokud se pracující v Bessemeru dnes nedokázali zorganizovat za použití neúčinných a neúspěšných metod třídně kolaborantského odborářství, učiní tak zítra pomocí zcela odlišných prostředků třídního odborářství. V každém případě je jisté, že každý třetí zaměstnanec v Bessemeru chce vytvořit odborovou organizaci: myslíme si, že je to velmi dobrý výsledek, který nám dává naději, že si brzy vybudují vlastní odborovou organizaci, mimo mantinely a zastrašování šéfů!

10. duben 2021