Třídní odbory nebo jeden velký svaz1
International Communist Party se zasazuje o třídní odbory, které by hájily ekonomické zájmy celé dělnické třídy. Třídní odbory organizují pracující napříč zaměstnavateli, odvětvími a národními hranicemi. Zahrnuje všechny profese bez ohledu na to, zda jde o “kvalifikované” a “nekvalifikované”, pracující manuálně či nemanuálně. Podporuje jednotu jednání celé dělnické třídy. Zaujímá zcela bojovný postoj vůči šéfům a nikdy a za žádných okolností s nimi nekolaboruje ani nespolupracuje. Nebere ohled na zákony chránící buržoazii, zejména na ty, které omezují právo pracujících na stávku.
Třídní odbory by měly mít co nejširší základnu. V tomto ohledu se liší od partajních odborových organizací a stran nahrazujících odbory, jež obojí prosazují různé oportunistické frakce. To však neznamená, že by měl být apolitický. Ne každý dělník je ochoten nebo schopen v daném okamžiku vstoupit do komunistické strany. I tak ale mohou být v dělnickém boji velmi nápomocné.
IWW
Průmysloví dělníci světa (Industrial Workers of the World, IWW) z větší části zabředli do anarchistických a “libertariánských socialistických” ideologií, které tak těžce selhaly v revolucích po první světové válce a především ve španělské občanské válce. Koncept “autonomie” jednotlivých lokálních odborů, jednotlivých pracovišť atd. byl klasické IWW cizí. IWW v 70. letech 20. století opustila průmyslový pohled původních IWW. A tak “odborově sdružují” jednotlivá pracoviště, která již neusilují o jednotu ani s jinými pracovišti v totožných odvětvích.
Ideologie autonomie znamená, že IWW v současnosti postrádá schopnost využít svých silných stránek. Například její členská základna mezi dělníky ve školství není zanedbatelná - 1300 členů v celých USA. Členové v “Educational Workers Industrial Union #620” - byli lídry ve školní stávce v Západní Virginii v roce 2018. Neexistuje však žádná strategie, jak z izolovaných skupin militantů IWW vytvořit organizaci bojující za jednotu všech pracujících a odborů. Dokud se bude držet lokální autonomie, nemůže se stát silou, kterou by měla být. Místo jednoty akcí existují malé hrstky pracujících v oblasti vzdělávání, které pracují na svých vlastních individuálních a místních agendách.
“Lokální autonomie” také podněcuje projekty IWW, jako je “Burgerville Workers Union” - odborový svaz pracovníků restaurací rychlého občerstvení v jednom podniku v Portlandu ve státě Oregon. Podporuje je v tom, aby si mysleli, že je v pořádku vyjednat si ve smlouvě se zaměstnavateli klauzuli o zákazu stávky, přestože je taková klauzule v přímém rozporu se stanovami IWW. Místo aby se pokusili rozšířit své občasné úspěchy do dalších restaurací, duplikují autonomní odbory pro každé pracoviště - jiný řetězec hamburgerů je samostatným a izolovaným odborovým svazem. Odborová organizace zaměstnanců jedné koblihárny v podniku s deseti prodejnami (Voodoo Doughnuts Workers Union). Stejně jako v baru, který končí s podnikáním! Každá odborová organizace je o něco slabší a izolovanější, než aby kolektivní síla zaměstnanců byla účinná. Výše uvedené neúspěchy neznamenají, že by IWW měla být odepsána. I přes výše uvedené nedostatky stále koná mnoho dobrých činů. Například organizuje aktivisty v rámci řady velkých kanadských odborů, kteří podporují akce na pracovištích, díky nimž se podařilo dosáhnout významných zlepšení na pracovištích ve velmi nepřátelském politickém prostředí.
Zdroj: The Communist Party, č. 37; anglicky psaný tiskový orgán
Mezinárodní komunistická strana/Il partito comunista
-
Jeden velký svaz (One Big Union) bylo heslo původních IWW; pozn. překl. ↩︎