Prozatímní stanovy Mezinárodního dělnického sdružení

Vzhledem k tomu,

že osvobození dělnické třídy musí být jen dílem dělnické třídy samé, že boj za osvobození dělnické třídy neznamená boj za třídní výsady a monopoly, nýbrž boj za rovná práva a povinnosti a za odstranění veškerého třídního panství;

že ekonomické porobení dělníka monopolním vlastníkem pracovních prostředků, tj. životních prostředků, je základem poroby ve všech jejích formách, veškeré sociální bídy, veškeré duchovní degradace a politické závislosti;

že ekonomické osvobození dělnické třídy je tudíž oním velikým cílem, jemuž je třeba podřídit každé politické hnutí jako prostředek;

že dosud všechno úsilí o dosažení tohoto velkého cíle končilo nezdarem pro nedostatek solidarity mezi dělníky různých pracovních odvětví v každé zemi a protože neexistoval bratrský svazek mezi dělnickou třídou v různých zemí;

že osvobození práce není otázka ani místní, ani národní, nýbrž sociální problém, týká všech zemí, kde existuje moderní společnost, a nelze ji vyřešit bez praktické i teoretické spolupráce nejvyspělejších zemí;

že nynější oživení hnutí dělnické třídy v průmyslově nejvyspělejších evropských zemích probouzí sice nové naděje, ale je zároveň i vážnou výstrahou před opakováním starých chyb a vyžaduje, aby se dosud odtržená hnutí neprodleně spojila;

z těchto důvodů učinili podepsaní členové výboru, zmocnění k tomu usnesením veřejného shromáždění, jež se konalo 28. září 1864 v St. Martin’s Hallu v Londýně, nezbytné kroky k založení Mezinárodní dělnické sdružení.

Prohlašují, že toto Mezinárodní dělnické sdružení i všechny spolky a jednotlivci, kteří do něho vstupují, uznávají pravdu, spravedlnost a mravnost za základ vzájemných vztahů a jednání vůči všem lidem bez rozdílu barvy pleti, vyznání či národnosti.

Považují za povinnost každého člověka požadovat práva člověka a občana nejen pro sobe, ale pro každého, kdo koná své povinnosti. Není práv bez povinností, není povinností bez práv.[1]

V tomto duchu sestavili tyto prozatímní stanovy Mezinárodního sdružení:

  1. Sdružení bylo založeno jako středisko styku a spolupráce mezi dělnickými spolky existujícími v různých zemích, které směřují k témuž cíli, totiž k ochraně, rozvoji a úplnému osvobození dělnické třídy.

  2. Název spolku: „Mezinárodní dělnické sdružení“.

  3. V roce 1865 se sejde v Belgii všeobecný dělnický kongres, na němž se shromáždí zástupci těch dělnických spolků, které se do té doby připojí k Mezinárodnímu sdružení. Úkolem kongresu bude proklamovat před tváří Evropy společné snahy dělnické třídy, schválit definitivní stanovy Mezinárodního sdružení, zvážit opatření nutná k úspěšné činnosti a jmenovat ústřední radu Sdružení.[2] Všeobecný kongres se sejde jednou ročně.

  4. Ústřední rada zasedá v Londýně; jejími členy jsou dělníci různých zemí zastoupených v Mezinárodním sdružení. Z řad svých členů volí rada funkcionáře, jejichž je třeba k vyřizování všech záležitostí, a to: předsedu, pokladníka, generálního tajemníka, dopisující tajemníky pro jednotlivé země atd.

  5. Na každoročním zasedání všeobecného kongresu podá ústřední rada veřejnou zprávu o své činnosti za uplynulý rok. Ústřední rada, kterou bude kongres každoročně jmenovat, má právo kooptovat nové členy. V naléhavém případě může ústřední rada svolat všeobecný kongres před pravidelným každoročním termínem.

  6. Ústřední rada je mezinárodní orgán, který udržuje spojení mezi různými sdruženými spolky, tak aby dělníci v jedné zemi byli neustále informováni o hnutí své třídy ve všech ostatních zemích; aby se sociální poměry v různých zemích zkoumaly současně a pod společným vedením; aby otázky všeobecného zájmu, kterými se zabývá jeden spolek, projednaly všechny spolky a aby v případech, kdy je zapotřebí ihned poskytnout praktické kroky, například v mezinárodních sporech, jednaly členské spolky Sdružení současně a jednotně. Ústřední rada předkládá iniciativně návrhy jednotlivým národním nebo místním spolkům, kdykoli to pokládá za vhodné.

  7. Protože úspěch dělnického hnutí v každé zemi může být zajištěn jen silou jednoty a spojení a protože na druhé straně zase užitečnost mezinárodní ústřední rady závisí do značné míry závisí na tom, za bude ve styku s malým a izolovaných místních spolků, musejí členové Mezinárodního sdružení vyložit všechny své síly, aby se izolované dělnické spolky v jejich zemích spojily v národní organizace zastupované ústředními národními orgány. Je ovšem samozřejmé, že uplatnění tohoto článku je závislé na zvláštních zákonech každé země, a nehledě na zákonné překážky nebude se žádnému samostatnému místnímu spolky bránit v přímém styku s ústřední radou.

  8. Než se sejde první kongres, bude vystupovat výbor zvolený 28. září 1864 jako prozatímní ústřední rada, vynasnaží se navázat spojení mezi dělnickými sdruženími různých zemí, získat členy ve Spojeném království, provést přípravná opatření ke svolání všeobecného kongresu a projednat s národními a místními spolky hlavní otázky, které mají být předloženy kongresu.

  9. Každému členu Mezinárodního sdružení při přesídlení ze země do země poskytnou dělnici organizovaní ve Sdružení bratrskou podporu.

  10. Dělnické spolky, i když jsou spojeny v trvalý svazek bratrské spolupráce, zachovávají si při vstupu do Mezinárodního sdružení beze změny své existující organizace.


Následující bod byl na haagském kongresu 2.-7. září 1872 začleněn do všeobecných stanov sdružení. Jedná se o závěr schválený generální radou podle Engelsovy zprávy o rezoluci “Politická činnost dělnické třídy”, která reagovala na návrh Vaillanta na šestém zasedání londýnské konference z 20. září 1871 o nutnosti poukázat na neoddělitelnou souvislost politických a ekonomických otázek a nutnosti sjednotit síly proletariátu na politické základně. (Karel Marx Bedřich Engels - O odborových organisacích, Práce 1951; též v K. Marx - B. Engels Spisy, sv. 18, NPL 1866.)

7a. Ve svém boji proti spojenému panství majetných tříd může proletariát působit jako třída jen tehdy, jestliže se sám zorganizoval ve zvláštní politickou stranu, stojící proti všem starým stranám vytvořeným majetnými třídami.

Tato organizace proletariátu v politickou stranu je nutná k tomu, aby bylo zajištěno vítězství sociální revoluce a její konečný cíl - odstranění tříd.

Spojení sil dělnické třídy, jehož již bylo dosaženo hospodářskými boji, musí být také pákou v jejím boji proti politickému panství jejích vykořisťovatelů.

Ježto páni půdy a kapitalisté vždycky používají svých politických výsad k ochraně a zvěčňování svých hospodářských monopolů a k zotročování práce, stalo se dobytí politické moci velkým posláním proletariátu.


[1] Tento i přechozí odstavec, které mají deklarativní ráz, zahrnul Marx do textu úvodní části stanov na naléhání ostatních členů komise; psal o tom v dopise Engelsovi ze 4. listopadu 1864. - pozn. K. Marx - B. Engels Spisy, sv. 16, NPL 1965, str. 671

[2] První kongres Mezinárodního dělnické sdružení, který se měl původně kontat v roce 1865 v Bruselu, se konal ve dnech 3.-8. září 1866 v Ženevě. Sekce Internacionály nebyly v roce 1865 ideově ani organizačně dost silné. Marx proto usiloval o odložení kongresu a ústřední rada se na jeho návrh rozhodla svolat místo kongresu uzavřenou předběžnou konferenci do Londýna. - pozn. K. Marx - B. Engels Spisy, sv. 16, NPL 1965, str. 671

Poznámky: Původní text – Prozatímní stanovy - vypracoval K. Marx mezi 21. a 27. říjnem 1864 k příležitosti založení I. Internacionály.