Za rudý První Máj: Proti Prvnímu máji oděnému v národních barvách

Nacismus proměnil První máj v oslavu národa a rasy. Demokracie jej přeměnila ve státní svátek, přídavek k 25. dubnu (italský státní svátek, osvobození Itálie, 1945, pozn. překl.), během kterého všechny strany tančí kolem ozdobeného kmene májky. Od dělnického svátku na památku dělníků, kteří padli ve válce mezi třídami a na památku shromáždění přetavujícího se směrem ke svržení režimu zmáčeného krví, byl První máj převrácen naruby v mírovou oslavu spolupráce mezi třídami pod praporem národních barev.

A přece nikdy se zažitý smysl dne, který má pro nás význam pouze, pokud vyjadřuje a shrnuje mezinárodní zkušenosti boje, nejevil tak opačně jako letos. Ponecháme-li stranou odbory, které se účastní oslav z povinnosti, nejmasovější organizace pracující třídy, odborový svaz CGIL, je více než kdy jindy zaměstnán realizací propagandistického plánu, který je výslovně zaměřen na záchranu národního hospodářství před krizí. Nejaktuálnější verze oportunismu „objevila“, že národní průmysl je naším průmyslem, a tak hájí proletářské zájmy tím, že zaručuje akcionářům neustálý příval jejich zisků. Poté, co si tento oportunismus osvojil nejzapálenější nacionalismus a nejotřepanější fráze o obraně „vlasti proti cizincům“, učinil nový objev… internacionalismus: internacionalismus obchodníků a ohlašuje období míru založené na mírumilovném dobytí východních trhů (Východu, který prohlašuje za socialistický) ze strany průmyslníků a čestných obchodníků. Pokračujíc ve stopách Stalinova učení pozvedává prapor buržoazních ideologií zahrnujících „osobitost člověka“, ústavu, zákony a právo, demokracii, rovnost všech občanů, národní solidaritu. Dokonce nahradil na rovině požadavků, vedle takového, který Marx nazval požadavkem revolučním – „zrušení námezdní práce!“, i konzervativní motto “spravedlivá mzda za spravedlivý pracovní den” za jeho mnohem horší verzi “maximální produktivita za spravedlivý pracovní den!”. Političtí obchodníci a kuplíři s ideologiemi uctívají zboží jako jediného boha. Jejich První máj je Prvním májem pro průmyslníky.

Mezitím sociální situace téhle demokracie, kterou vystavěli na troskách války, kterou podporovali ideologickou obhajobou a do které zmobilizovali nejlepší síly dělnické třídy, usvědčuje ze lži všechny hesla, na kterých je postavena oficiální propaganda politických organizací a odborových svazů, jež těží ze slavné minulosti a které pod svými prapory seskupují většinu proletářů. Železný zákon kapitalistické ekonomiky neodpouští: projeví-li bolesti krize následuje propouštění za propouštěním, výluky prací následuje uzavírání podniků, pracovní doba těch zaměstnaných se omezuje, nezaměstnanost se šíří takovým tempem, které vládou úporné a bizarní opatření a pozornost nejsou schopny následovat. Na mezinárodní úrovni, zatímco se obchodníci připravují na navázání nových směnných vztahů, jsou proletáři posláni navzájem se masakrovat na kolbištích války ohledně kolonií. Spolupráce mezi třídami je ve skutečnosti jednosměrný třídní boj: jednosměrný ve smyslu boje kapitalismu proti svému vlastně zplozenému a spoutanému nepříteli.

Má-li pro nás, v této atmosféře oslav a veselí, smysl připomínat si První máj, je to právě proto, abychom znovu potvrdili trvalost třídního boje a nevyhnutelnost, že, navzdory práci těchto hasičů na výplatní pásce vládnoucí třídy, bude třídní boj znovu zažehnut ze strany soudržných a semknutých armád revolučního proletariátu: nikoli jako obrana do národních barev oděné vlasti a národního průmyslu, ale jako útok na tyto svatostánky otroctví práce.