Velikonoce nás přivádí k tématu ✝️☪ náboženství, tomuto věčnému tématu.
Roku 1915 Lenin v textu O porážce vlastní vlády v imperialistické válce napsal, že kde je „strach“ a „beznaděj“, tam je „nárůst náboženského cítění“. Avšak na rozdíl od radikálního ateismu, přesto že ctíme slova Karla Marxe, že „[k]ritika náboženství zbavuje člověka iluzí proto, aby myslil, jednal, tvořil svou skutečnost jako člověk, který se zbavil iluzí a přišel k tomu, aby se pohyboval kolem sebe…“ (K. Marx, Úvod ke kritice Hegelovy filozofie práva, 1843), to „… naprosto neznamená, že by se měla náboženská otázka stavět na první místo, [místo,] které ji vůbec nepřísluší“ (Lenin, Socialismus a náboženství, 1905). Je tomu právě proto, že „hospodářský útlak dělníků nevyhnutelně vyvolává a plodí různé druhy politického útlaku, sociální degradace, zhrubnutí a duchovního i mravního útlaku“ a proto je „nesmyslné domnívat se, že […] je možné rozptýlit náboženské předsudky čistě propagandistickou cestou. Bylo by buržoazní omezeností zapomínat, že náboženský útlak lidstva je produktem a odrazem ekonomického útlaku uvnitř společnosti. Proletariát nelze osvítit žádnými knížkami a žádnou propagandou, neosvítí-li jej jeho vlastní boj proti temným silám kapitalismu, a jednota tohoto skutečně revolučního boje utlačené třídy za vytvoření pozemského ráje je pro nás důležitější než názorová jednota proletářů, pokud jde o ráj nebeský.“ Komunisté, tedy tací, kteří jsou hodni tohoto označení, jsou sami ateisté a včera, dnes a zítra, pracují a bojují nejen v ekonomických sdruženích mas, ve kterých dominuje buržoazní vliv, ale ani nepropagují v těchto orgánech abstraktní, idealistický ateismus nezávislý na třídním boji.
Nyní nechme Bedřicha Engelse, tohoto ryze praktického spolubojovníka Marxe a jednoho z tehdejších vůdců proletariátu, promluvit o náboženství:
“(…) všechno náboženství není nic jiného než fantastické zrcadlení v hlavách lidí oněch vnějších sil, jež ovládají jejich každodenní život, zrcadlení, v němž pozemské síly přijímají formu nadpozemských. V počátcích dějin jsou to nejprve přírodní síly, jež se zrcadlí a v dalším vývoji prodělávají u různých národů nejrozmanitější a nejpestřejší personifikace. […] Avšak záhy vstupují v činnost vedle přírodních sil i síly společenské, síly, jež stojí proti lidem právě tak cize a z počátku právě tak nevysvětlitelně, jež je ovládají s touž zdánlivou přírodní nutností jako přírodní síly samy. Fantastické postavy, v nichž se z počátku zrcadlí jen tajemné síly přírodní, dostávají tím i společenské atributy, stávají se představiteli dějinných sil. Na ještě dalším stupni vývoje jsou všechny přírodní i společenské atributy mnoha bohů přeneseny na jednoho všemohoucího boha, jenž sám zase je jen reflexem abstraktního člověka. Tak vznikl monotheismus, jenž byl historicky posledním produktem pozdější řecké vulgární filosofie a nalezl své ztělesnění v židovském výlučném národním bohu Jahve. V této pohodlné a přizpůsobivé podobě může náboženství trvat dále jako bezprostřední, to jest citová forma poměru lidí k ovládajícím je cizím, přírodním i společenským silám, pokud lidé budou pod vládou těchto sil. Viděli jsme však opětovně, že v dnešní měšťácké společnosti jsou lidé jako cizí silou ovládáni hospodářskými poměry, které sami vytvořili, výrobními prostředky, které sami vyrobili. Skutečný podklad náboženské reflexe trvá tedy nadále a s ním náboženský reflex sám. A i když měšťácká ekonomie otvírá jakýsi pohled do příčinné souvislosti této cizovlády, nemění to nic na věci. Měšťácká ekonomie nemůže ani zabránit krisím vcelku, ani uchránit jednotlivého kapitalistu od ztrát, zlých dluhů a bankrotu, nebo jednotlivého dělníka od nezaměstnanosti a bídy. Stále ještě platí: člověk míní a bůh (to jest cizovláda kapitalistického výrobního způsobu) mění. Pouhé poznání, byť šlo dále a hlouběji než měšťácká ekonomie, nestačí na podrobení společenských sil nadvládě společnosti. K tomu je nutný především společenský čin. A až tento čin bude proveden, až společnost, tím že se zmocní veškerých výrobních prostředků a bude s nimi plánovitě nakládat, osvobodí sebe samu a všechny své členy z poroby, v níž jsou dnes udržováni těmito výrobními prostředky, které sami vyrobili, které však stojí proti nim jako silnější cizí moc, až tedy člověk bude nejen mínit, ale i měnit: potom teprve zmizí poslední cizí síla, jež se dnes ještě zrcadlí v náboženství, a tím zmizí i náboženské zrcadlení samo, z toho jednoduchého důvodu, že nebude již co zrcadlit.“
Další odkazy:
- https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1843/081843.htm
- https://www.marxists.org/archive/lenin/works/1905/dec/03.htm
- https://www.marxists.org/archive/lenin/works/1915/jul/26.htm
- https://libriincogniti.wordpress.com/2019/03/17/on-the-thread-of-time-christianity-and-politics/
- https://libriincogniti.wordpress.com/2018/05/06/il-programma-comunista-religion-and-marxism-are-incompatible/