“(…) Ekonomové a socialisté [Engels ve vydání z roku 1885 poznamenává, že se jedná o tehdejší (utopické) socialisty, fourierovce ve Francii a owenovce v Anglii] se shodují v jediném bodě: v tom, že odborová sdružení odsuzují. Své odsouzení jen různě odůvodňují.
(…)
Socialisté říkají dělníkům: Nesdružujte se, vždyť co tím vlastně získáte? Zvýšení mezd? Ekonomové vám s naprostou jistotou dokáží, že po těch několika groších, které byste v nejlepším případě na nějaký čas získali, přijde trvalé snížení. Obratní počtáři vám dokáží, že je třeba roků, aby vám zvýšení mezd vynahradilo jen ty výdaje, které vás stála organisace a podpora sdružení. My jako socialisté vám říkáme, že nehledě na tuto otázku peněz, nebudete o nic méně dělníky než předtím, tak jako páni zůstanou vždy pány. Proto žádná sdružení, žádnou politiku, neboť sdružovat se, co je to jiného než dělat politiku?
(…) Socialisté chtějí, aby dělníci nechali starou společnost na pokoji, aby mohli lépe vstoupit do nové společnosti, kterou jim tak prozřetelně připravili.
Navzdory těm i oněm, navzdory příručkám a utopiím nepřestala se dělnická sdružení ani na okamžik vyvíjet a rozrůstat s vývojem a růstem moderního průmyslu.
(…) První pokusy dělníků spojit se mají vždy formu sdružení.
…udržení mzdy, tento jejich společný zájem proti zaměstnavateli, je spojuje společnou myšlenkou odporu — sdružení. Tak mají dělnická sdružení vždy dvojí účel, totiž zrušit konkurenci mezi dělníky, aby bylo možné dělat společně konkurenci kapitalistovi. Prvním účelem odporu bylo pouze udržení mezd, ale pak, jakmile myšlenka udržet dělníky na uzdě spojí zase kapitalisty, seskupují se původně isolovaná sdružení dohromady, a udržení asociace proti vždy spojenému kapitálu se pro dělníky stává nutnějším než udržení mzdy. To je tak pravda, že dělníci k velkému údivu anglických ekonomů věnují velkou část své mzdy ve prospěch spolků, které byly podle mínění ekonomů zřízeny jen kvůli mzdě. V tomto boji — a je to skutečná občanská válka — spojují se a vyvíjejí všechny prvky nutné pro budoucí bitvu. Jakmile dělnické spolky dospěly k tomuto bodu, nabývají politického charakteru.
Ekonomické podmínky změnily nejdříve širokou masu obyvatel v dělníky. Panství kapitálu vytvořilo pro tuto masu společnou situaci, společné zájmy. A tak je tato masa už třídou proti kapitálu, není však ještě třídou pro sebe. V boji, z něhož jsme naznačili jen některé fáze, se tato masa stmeluje, ustavuje se jako třída pro sebe. Zájmy, které hájí, stávají se třídními zájmy. Ale boj třídy proti třídě je politický boj.
Neříkejte, že společenský pohyb vylučuje politický pohyb. Nikdy neexistuje politický pohyb, který by nebyl zároveň společenským pohybem.”
Zdroj: Marx K., Bída filosofie, 1847
Obrázek zobrazující vztahy mezi ekonomickými popudy, ideologickým vlivem, jedincem, [organizovanou] třídou, stranou, je doprovodná grafika k prezentovanému materiálu Mezinárodní komunistické strany (PCInt/Il Programma Comunista) z roku 1951 s názvem Theory and Action in Marxist Doctrine - The Reversal of Praxis in Marxist Theory.