Dance of Puppets: From Consciousness to Culture

V roce 1953 noviny Il programma comunista publikovaly několik článků věnujících se nové hvězdě “levice”, francouzské skupině Socialisme ou Barbarie1 (ex-“trockisté”;). Ačkoli revoluční proud okolo PCInt/Il programma comunista neměl s východisky SouB nic společného, věnoval jim svou kritiku, protože tato skupinka intelektuálů se pasovala do první linie v “očištění” marxismu od chyb z 20. letech 20. století a usilovala o jeho “opravení”, a protože se SouB navazovaly kontakty tendence vydávající se za ortodoxní zastánce tradice italské marxistické levice. SouB opět nepřekvapivě dávali důraz na vědomí a nově i kulturu.

V minulém článku [odkaz na článek Gracidamento della prassi, Il programma comunista, č. 11, 1953; pozn. KL] jsme se vrátili k jasně stanovené tezi, že epochy sociálních revolucí nelze soudit podle vědomí, které o sobě mají.

(…) stále je rozporována tato ústřední Marxova teze: sociální revoluce vycházejí z rozporů materiálních vztahů a obecně mají o sobě samých falešné vědomí. Odpovídající vědomí přichází dlouho po střetech, boji a vítězství; uchylme se k přesvědčivému Engelsovi.

‘Tím, že se společnost zmocní výrobních prostředků, je odstraněna výroba zboží a tudíž panství výrobků nad výrobci. Anarchie uvnitř společenské výroby je nahrazena plánovitou uvědomělou organisací. Boj o individuální existenci přestává. Tím teprve se člověk v určitém smyslu definitivně odlučuje od říše zvířecí, přechází ze zvířecích podmínek životních do skutečně lidských. Okruh životních podmínek, obklopujících lidi, jenž posud lidi ovládal, dostává se pod panství a kontrolu lidí, kteří po prvé se stávají vědomými, opravdovými pány přírody, protože a tím že se stávají pány svého vlastního Zespolečenštění. Zákony jejich vlastního společenského konání, jež dosud stály proti nim jako cizí, je ovládající přírodní zákony, jsou potom lidmi s plnou znalostí věcí aplikovány a tím ovládány. Vlastní Zespolečenštění lidí, jež posud stálo proti nim jako přírodou a dějinami vnucené, stává se nyní jejich vlastním svobodným činem. Objektivní, cizí síly, jež posud ovládaly dějiny, se dostávají pod kontrolu lidí samých. Teprve pak budou lidé s plným vědomím dělat sami svoje dějiny, teprve pak budou společenské příčiny, uvedené jimi v pohyb, mít převážně a stále více účinky jimi chtěné. Je to skok lidstva z říše nutnosti do říše svobody.

Provést tento svět osvobozující čin je dějinným posláním novodobého proletariátu. Vyzkoumat dějinné podmínky a tím i samu povahu tohoto činu a tak uvědomit třídu, povolanou k akci a dnes utlačenou, o podmínkách a povaze její vlastní akce, je úkolem theoretického výrazu proletářského hnutí, vědeckého socialismu.’ (Engels B., Anti-Dühring: Pana Evžena Dühringa převrat vědy, 1877)

V jakékoli činnosti [proletářské] třídy proto pro marxisty vědomí není podmínkou, natož tou zcela nezbytnou, spíše není přítomno, protože se objeví poprvé nikoli jako třídní vědomí, ale jako vědomí lidského společenství, které konečně ovládne svůj vlastní postup vývoje, který byl dosud určován zvnějšku, protože stále existovaly utiskované třídy.

Revoluce je historické poslání proletářské třídy povolané k akci silami, kterých si zatím není vědoma. Vědomí tohoto vyústění se nenachází v masách, ale pouze ve specifickém orgánu, který je nositelem doktríny třídy – ve straně. Revoluce, diktatura a strana jsou neoddělitelné procesy a kdokoli hledá cestu, zatímco je staví proti sobě navzájem, není nic jiného než poraženec.

Zdroj: Dance of Puppets: From Consciousness to Culture, Il programma comunista, č. 12, 1953


  1. https://bit.ly/39Rp0le ↩︎