Stávka v Turíně (Lo sciopera di Torino)

Il Soviet, 1920

Následující výtah z výše jmenovaného článku objasňuje pozici a kritiku revoluční marxistické levice vůči postojům tzn. ordinovismu, tj. pozicím turínských novin Ordine Nuovo1, jejíž představitelem byl např. Antonio Gramsci, a které Il Soviet považoval za nemarxistické. Tuto kritiku lze též uplatnit na radovectví německo-holandské levice, viz Tragédie německého proletariátu v období po I. světové válce.


Tento nesouhlas [ohledně metod ze strany turínského hnutí a jeho vůdců] jsme ostatně vyjádřili několikrát, a to ne tak dávno v Turíně, dokonce i proti skupině, která se řídila naším postojem volební abstence.

Stávka v Turíně vycházela z iniciativy zřízení továrních rad a tento boj probíhal okolo otázky „principu“ kontroly dělníků nad výrobou.

Mnohokrát jsme řekli, že máme za to, že tyto otázky jsou ze strany vůdčí skupiny, která zahájila propagandu mezi proletariátem v Turíně, hlavně prostřednictvím Ordine Nuovo, špatně položené.

Dělnická kontrola nad výrobou je nemyslitelná, jestliže moc nepřejde do rukou proletariátu. Každopádně třebaže takovou kontrolu vykonávají závodní rady, nemůže to představovat ústřední otázku ve vývoji komunistickým směrem. Buržoazní stát by snad mohl tyto dělnické rady uznat jakožto reformistické opatření, jako líbivou politiku, která by skrz naskrz paralyzovala jednání proletariátu. Komunistický stát bude považovat dělnické rady a kontrolu za jeden z faktorů v praxi výrobních subjektů, které budou podřízené všeobecnému zájmu vyrábějící třídy a revoluce představované ústředními orgány, hospodářskými a politickými, sovětského režimu.

V Turíně byl přespříliš nadhodnocen problém kontroly, která byla chápána jako přímý výdobytek, pomocí kterého by se proletariát, s tímto novým modelem organizace na poli podniků, mohl vymámit ze spárů třídy průmyslníků; tímto by tudíž naplnil základní hospodářský princip komunismu a provedl jakousi revoluční fázi ještě před dobytím politické moci, jehož charakteristickým orgánem je strana.

Toto nadhodnocení, které se nám zdálo být spíše dočasným nadšením, mělo své kořeny ve zvláštní ekonomické situaci: vyšší míře kapitalistického rozvoje turínského industrialismu a vyhraněnějšímu a ostřejšímu stavu třídního boje. Díky tomu dělníci v Turíně pocítili jednak reálně potřebu podniknout rozhodné kroky v sociální oblasti, jednak zášť vůči svévolnému režimu zaměstnavatelů v továrnách.

Tato situace a následný druhořadý odpor vůči jejich snažení vedla přední soudruhy komunistického politického hnutí v Turíně na špatnou cestu: tj. postavit jako ústřední otázku moc v továrně místo otázky politické moci.

Úkolem komunistů je využít tendence proletariátu na dobytí kontroly a obrátit ji proti hlavnímu cíli, státní moci kapitalismu.

Akce proti tomuto cíli nemůže být jiná než národní, všeobecná.

Pokud je více pociťována v jedné oblasti než v jiných potřeba jít ihned až za systém kapitalistického vlastnictví, pak jsou to ústřední politické orgány proletariátu, které musí najít řešení tohoto problému, urychlit přípravu v jiných oblastech a zajistit, aby se v té nejnetrpělivější oblasti vyvarovalo nesprávným krokům v místních a předčasných iniciativách, které jsou předurčené k nezdaru.

Zdroj: Il Soviet, č. 13, 1920


  1. Ordine Nuovo byly noviny založené 1. května 1919 v italském Turíně skupinou uvnitř Italské socialistické strany (PSI), jejíž součástí byl Antonio Gramsci, Angelo Tasca a Palmiro Togliatti. Abstencionistická komunistická frakce v PSI a skupina okolo Ordine Nuovo se v lednu 1921 odštěpily od PSI a ustavily Komunistickou stranu Itálie, sekce Komunistické internacionály (PCd’I). Pozn. Překl. ↩︎