Karel Marx o náboženství a buržoazní společnosti v Kapitál I.

[Náboženský svět je zde jen odrazem světa reálného.]¹ Pro společnost výrobců zboží, jejichž všeobecně společenský výrobní vztah záleží v tom, že ke svým výrobkům mají vztah jako ke zboží, tedy jako k hodnotám, a že v této věcné formě uvádějí své soukromé práce ve vzájemný vztah jako stejnou lidskou práci — pro takovou společnost je nejvhodnější náboženskou formou křesťanství se svým kultem abstraktního člověka, zejména ve své buržoazní vývojové podoby, jako je protestantismus, deismus atd.

Náboženský odraz skutečného světa může vůbec zmizet, teprve když se vztahy praktického všedního života lidem každodenně jeví jako průhledné a rozumné vztahy lidí k sobě navzájem a k přírodě.

Podoba společenského životního procesu, tj. materiálního výrobního procesu, odkládá svůj mystický mlžný závoj, teprve když je jako produkt svobodně sdružených lidí pod jejich vědomou plánovitou kontrolou. K tomu je však nutná materiální základna společnosti čili řada materiálních existenčních podmínek, které jsou samy zase přirozeně vzniklým produktem dlouhého a strastiplného vývoje.

Zdroj: Marx K., Kapitál I, z Marx Engels spisy, sv. 23, Svoboda 1986