Následující citace z textu je neustále aktuální. Bohužel, když jeden čte diskuse mezi nejrozmanitějšími skupinami, sektami, jednotlivci,… dnešních bojů proletariátu, jejich organizování a kdo je v nich „úspěšnější“, tak v těchto diskusích úplně chybí cíl a definice objektivních podmínek pro jeho skutečné dosažení. Pro nejrůznější praktiky, kteří komunikují s dělníky, učí je si vyměňovat zkušenosti (!), budují hnutí, zaměstnávají se v továrnách (!), aby zažili a zaznamenali podmínky na pracovištích, je revoluce, strana, ozbrojené dobytí moci přinejlepším vágní a nudná vzdálená budoucnost, v horším případě dogmatismus; a to mají společné, aniž si to uvědomují, s těmi, co rádi kritizují — reformisty, odbory, oportunisty…
Boj mezi dělníky a kapitalisty není bojem mezi dělníkem a podnikatelem v mezích továrny: je to třídní boj, tedy politický boj, boj o moc. Abychom dospěli k vyvlastnění jednotlivých továren, abychom dospěli ke komunismu, což je něco víc, tedy vyvlastnění vykořisťovatelů vytvořením nového kolektivního ekonomického systému, musíme projít politickým bojem proti buržoazní státní moci a vytvořením nové politické formy: proletářská diktatura. Kromě potřeby politické revoluce je v Německu ještě třeba učinit rozhodný historický krok: od buržoazní demokracie k proletářské diktatuře, od Ebertovy republiky ke státu rad. Tuto revoluci může vést pouze politická strana.