“(…) Boj zárodečného proletariátu ve francouzské revoluci vedl některé revolucionáře (Varlet, Leclerc, Roux, tj. Enrages) k tomu, že se domnívali, že revoluce může být ku prospěchu pouze skupině lidí a že není všeobecně osvobozující. Ve stejné době, nicméně Egaux zpochybnili možnost této revoluce osvobodit lidstvo. A tak prohlásili, že je třeba nové revoluce, která by byla vedena ve jménu rozumu (viz Marxova kritika ve Svaté rodině). (‘Kdo má moc, má rozum.’, říká Babeuf.)
(…) proletariát rostl v počtu a ve své moci ve společnosti, když mladý Marx vstupuje na politickou scénu. A přesně z pozorování boje proletariátu Marxem a Engelsem se zrodil názor, že osvícenské řešení nebylo skutečné, pravé řešení, ve stejném okamžiku také spatřili, že takové řešení lze nalézt v boji proletariátu.
Pochopili, že tato otázka nemůže být vyřešena teoreticky, protože otázka – osvobození lidstva – nebyla vznesena na praktické rovině, protože buržoazie uvažovala v termínech abstraktního člověka, v kategorii, která vylučovala proletariát. Osvobození člověka muselo být spatřeno na rovině praxe a muselo vzít v úvahu skutečného člověka, tedy lidský druh… Marx pokračoval v kritice Hegelova systému vyzbrojen touto brilantní intuicí. Odhalil, proč byla dialektika postavena na hlavu. Napadl tento kolos s bezhlavým nadšením…
(…) Marx si všímal všech praktických a teoretických bojů a byl součástí proudu věnujícímu se takové práci spolu s jinými bojovníky jako Engels, Moses Hess, francouzskými socialisty atd… Takto bylo konečně dosaženo shrnutí – teorie proletariátu, teorie lidského druhu, která se objevila v celé své síle právě ve výbušném období vývoje lidské společnosti: během revoluce roku 1848, s Komunistickým manifestem.
Marxismus je tudíž produktem celé lidské historie, ale mohl se zrodit pouze v průběhu boje proletariátu, který: ‘…nepotřebuje uskutečňovat ideály, ale jen uvolnit prvky nové společnosti, které se už vyvinuly v lůně hroutící se staré buržoazní společnosti.'”
Zde pouze malá ukázka. Není jisté, že tento text přeložíme celý do češtiny, takže případný zájemce nechť si jej přečte např. v anglickém jazyce. Pokud by ovšem chtěl někdo pokračovat v překladu, nechť nás kontaktuje.
A poznámka, tento text po své publikaci ihned vyprovokoval vnitřní stranickou diskusi a stal se jádrem sváru. Po smrti Amadea Bordigy, který tento text ocenil a hodlal použít jeho části pro nezrealizovanou studii o stranické organizaci, tehdejší vůdcové strany tento text zavrhli a tudíž byl odmítnut i mnoha militanty. Jádrem sporu se zdá být spor mezi ortodoxními stále odvolávajícími se na základní texty III. Internacionály a více neortodoxním a asi i částečně akademickým přístupem k podobě strany ze strany francouzských soudruhů. (Přihlédneme-li k pozdějšímu vývoji některých francouzských soudruhů a jejich pozicím, např. Camatte, Dangeville…, kteří zastávali názor, že v tehdejší době je podoba strany možná pouze v jeho historickém významu, tj. bez formální praktické existence, víceméně jako skupina nositelů teorie, je dost možné, že spor aktivismus vs strana-program z konce 60. let 20. století, tedy v nepříznivé době pro vedení třídy stranou, který způsobil odchod právě těchto militantů, prosakoval již o pár let dříve do kontroverze ohledně tohoto textu.) Na druhou stranu za tímto textem stále stojí některé skupiny strany či kolektivy komunistické levice, např. PCInt sekce Schio a kolektiv n₊1.