Nenašli jsme český překlad tohoto textu, tak jsme jej přeložili do češtiny.
(…) 1. Komunistická strana je částí dělnické třídy, a to nejpokročilejší, nejuvědomělejší, a tedy nejvíce revoluční. Procesem spontánní volby je komunistická strana utvářena nejlepšími, nejuvědomělejšími, nejoddanějšími a nejprozíravějšími dělníky. Komunistická strana nemá jiných zájmů, než jsou zájmy dělnické třídy jako celku. Komunistická strana se odlišuje od dělnické třídy jako celku v tom, že má jasnou nejvšeobecnější představu o celé dějinné trajektorii dělnické třídy a snaží se, na každém kroku této dráhy, bránit zájem dělnické třídy jako celku, a nikoli jejích jednotlivých skupin nebo odvětví.
(…)
3. Pojetí třídy a strany je potřeba od sebe jasně odlišit. Členové "křesťanských" a liberálních odborů Německa, Anglie a dalších zemí jsou nepochybně součástí dělnické třídy. A není pochyb, že více či méně početné skupiny dělníků, kteří stále následují Scheidemanna, Gomperse a podobné, jsou také součástí dělnické třídy. Za určitých dějinných okolností je docela možné, že uvnitř dělnické třídy bude existovat velmi mnoho reakčních skupin. Úkolem komunismu není přizpůsobit se těmto zaostalým částem dělnické třídy, ale pozvednout celou dělnickou třídu na úroveň komunistického předvoje. (…)
4. Komunistická internacionála je neochvějně přesvědčená, že selhání starých "sociálně demokratických" stran Druhé internacionály nemůže být za žádných okolností představováno jako krach proletářských stran obecně. Období bezprostředního boje za diktaturu proletariátu podnítilo zrod nové světové strany proletariátu, komunistickou stranu.
5. Komunistická internacionála rozhodně odmítá názor, podle kterého může proletariát dovést svou revoluci do konce, aniž by měl vlastní nezávislou politickou stranu. Každý třídní boj je politickým bojem. A cílem tohoto boje, který se nevyhnutelně mění v občanskou válku, je dobytí politické moci.
(…)
Propagace revolučních syndikalistů a přívrženců Průmyslových dělníků světa (IWW) proti nutnosti nezávislé dělnické strany proto objektivně nepomáhala a nepomáhá ničemu než podpoře buržoazie a kontrarevolučních “sociálních demokratů”. Ve své propagandě proti komunistické straně, kterou chtějí nahradit samotnými odborovými organizacemi nebo beztvarými “všeobecnými” dělnickými svazy, se syndikalisté a IWW blíží k nepokrytým oportunistům.
(…)
Revoluční syndikalismus a proud inspirovaný IWW znamenají krok vpřed jen ve srovnání se starou, zatuchlou, kontrarevoluční ideologií Druhé internacionály. Ale ve srovnání s revolučním marxismem, tj. s komunismem, je revoluční syndikalismus a tendence okolo IWW krokem zpět. Prohlášení “levých” komunistů z Komunistické dělnické strany Německa (KAPD) na jejich zakládajícím kongresu z dubna, že zakládají stranu, která ale “není stranou v obyčejném smyslu”, je ideologická kapitulace vůči zmíněným reakcionářským názorům syndikalismu a proudům okolo IWW.
(…)
12. Druhý kongres Komunistické internacionály by měl nejen potvrdit historické poslání komunistické strany obecně, ale rovněž ukázat mezinárodnímu proletariátu, byť jen v obecných obrysech, jakou komunistickou stranu potřebujeme.”