Přinášíme další krátký výtah z námi dokončovaného překladu. Následující pasáž snad pomůže pochopit, proč se Rudá Rosa, tato tehdejší úžasná bojovnice (nejen) středoevropského proletariátu, stala díky svému imediatistickému, workeristickému pochybení modlou buržoazní socdemácké a trockistické levice. Přesto, můžeme říct, že Rosa by byla tisíce mil daleko od těchto falešných “bratranců” a přátel proletariátu.
“(…) Revoluční proces je tedy [pro spartakovce, tedy včetně Rosy Luxemburgové] následující: navrácení se k metodám otevřeného a neústupného třídního boje; rozšiřování stávek ve stále širším měřítku, z měst na venkov; na popud těchto stávek získávají dělnické a vojenské rady ‘takovou moc, aby, až bude Ebertova a Scheidemannova nebo jaká podobná vláda svržena, bylo to jen závěrečným aktem.' (Rosa Luxemburgová, Projev na ustavujícím sjezdu KSN [Svaz spartakovců], Dílo II., SNPL, Praha, 1955)
Logická dedukce - ‘Musíme tedy dobývat moci nikoli jednorázově, nýbrž průběžně tím, že pronikneme do měšťáckého státu, až obsadíme všechny pozice a budeme je hájit zuby nehty. (…) …je nutno bojovat krok za krokem, muž proti muži v každém státě, v každém městě, v každé vsi, v každé obci o všechny mocenské prostředky státu, které musí být kus po kuse vyrvány buržoazii a předány radám dělníků a vojáků.' (Tamtéž)
Boj se samozřejmě musí řídit nekompromisností a neúprosnou pevností, ale jeho cílem není zničení buržoazní státní moci, ale zbavování se jí, a prostředem, kterým se toho má dosáhnout je ‘podminovat půdu natolik, aby byla zralý k převratu, který pak musí korunovat naše dílo.' (Tamtéž) Revoluce je proto revolucí ‘zdola’ (Tamtéž)
Jako celek je to obrácená představa revolučního procesu - namísto politického chopení se moci na centrální úrovni (což je zároveň neoddělitelně zničením buržoazního státního aparátu) jakožto předpokladu pro ekonomickou transformaci, tu máme dobytí politické moci na lokální úrovni prostřednictvím třídního boje dotlačeného ke svému kulminačnímu bodu (generální stávce) jakožto jediného aktu potřebného k ‘přeměně ekonomických podmínek’.”
Zdroj: Tragédie německého proletariátu v období po I. světové válce, 1972