Karel Marx: Dělnické svátky - Lidová charta, 1853

“(…) Každá velká stávka (…) nezbytně plodí celou řadu drobnějších stávek, neboť dělníci se nemohou postavit pánům úspěšně na odpor, neobrátí-li se o pomoc k svým soudruhům…, a jejich soudruzi ze solidarity požadují také zvýšení mezd. (…) A tak na stávku v jednom místě odpovídají stávkami jiná, i ta nejvzdálenější místa. V některých případech vede požadování přídavku prostě k pokusu dostat z pánů staré nedoplatky.

(…) I mezi socialisty jsou takoví filantropové, kteří považují stávky za velice škodlivé pro zájmy ‘samotných dělníků’ a svůj hlavní úkol spatřují v tom, vynalézt způsob, jak zajistit stálé průměrné mzdy. Nemluvě ani o tom, že existence průmyslových cyklů s jejich rozličnými stadii vylučuje jakoukoliv možnost takovýchto průměrných mezd - jsem, pokud jde o mne, přesvědčen, že střídající se vzestup a pokles mezd a konflikty, které následkem toho mezi kapitalisty a dělníky ustavičně vznikají, jsou při dnešní organisaci průmyslu nezbytným prostředkem k zvyšování nespokojenosti pracujících, k jejich sjednocování v jedné velké organisaci proti úkladům vládnoucí třídy a k jejich záchraně před tím, aby se z nich nestaly apatické, neuvědomělé, více méně syté výrobní nástroje. Při společenském řádu, založeném na antagonismu tříd, musí být ten, kdo chce otroctví vymýtit nejenom slovy, ale i činy, pro boj. Abychom správně zhodnotili význam stávek a dělnických organisací, nesmíme se dát zmást vnější bezvýznamností jimi dosažených hospodářských výsledků, - musíme mít na zřeteli především jejich morální a politické důsledky [stávky jako válečná škola, Lenin]. Bez střídajících se období stagnace, vzestupu a konjunktury, krise a úpadku, kterými periodicky prochází dnešní průmysl a které vyvolávají kolísání mezd a neustálý boj kapitalistů a dělníků, těsně spojený s tímto kolísáním mezd a zisků - bez toho by dělnická třída (…) byla utlačenou, otupělou, bezvládnou masou, zbavenou jakékoli schopnosti odboru, a úspěšný boj za její osvobození by pro ni byl stejně nemožný, jako pro otroky starého Řecka a Říma [tedy třída může růst politicky v boji, nikoli v sociálním míru a skrze graduální kulturní osvětu].” (Marx K., Dělnické svátky - Lidová charta, 1853)

Nutno připomenou poznámku v Leninově textu O stávkách, 1899:

“…stávky jsou ‘válečnou školou’, jak už jsme řekli, ne však samotnou válkou, stávky jsou jen jedním prostředkem boje, jen jednou formou dělnického hnutí. Od jednotlivých stávek dělníci mohou a musí přejít, a skutečně ve všech zemích přecházejí, k boji celé dělnické třídy za osvobození všech pracujících.” (Lenin, V. I., O stávkách)